Mých 5 nej filmů

24. července 2012 v 23:32 |  || besedy
Výběr pětice nej filmů se zamyšlením PROČ, záležitost na pět minut, mi zabrala téměř dva dny. Dilema s výběrem nejlepší TOP 5 podívané mi pomohla rozseknout až má kolegyně z práce, když nad tvarohovými knedlíky s borůvkovo-jahodovým žahourem pronesla strohou odpověď: "Mým nejoblíbenějším filmem jsou Tři oříšky pro Popelku. Proč? Protože se mi prostě líbí!"

A je to. Výběr pouhých pěti filmů ze všech publikovaných děl nemůže být o hodnocení kvality či umělecké hodnoty, ale čistě o subjektivních pocitech, emocích, vzpomínkách, které zvolený film probouzí.

--

Co se vlastně skrývá pod vynálezem zvaným FILM? Sled stylizovaných obrazů doprovázených hudbou, jejichž prostřednictvím se nás autor snaží vtáhnout do svých představ, ať už snových nebo duševních, s cílem vnutit nám své iluzorní vjemy, myšlenky nebo dohnat nás k hlubšímu zamyšlení nad prezentovanou problematikou? Filmaři mají oproti jiným umělcům výhodu téměř skutečného podobenství příběhu na plátně s realitou. Divák se tak může ztotožnit s dějem natolik, že prožívá opravdové intenzivní psychologické procesy, subjektivní libosti, nelibosti, provázené fyziologickými změnami. Emoce, které prožívá: radost, hněv, strach, smutek, znechucení, očekávání, překvapení, důvěra, mohou vést k silnému zaujetí a ovlivnit tak postoj k zobrazované události. Film, jakožto nejvýznamnější kulturně-společenský fenomén může být zábavnou továrnou na sny, ale i nebezpečnou zbraní.

Které filmy zahýbaly mými emocemi? Jak dalece jsem se nechala ovlivnit?

Vybrat No 1 ze všech filmových děl se mi nepodařilo. Nemám žádný nej-nej-nejoblíbenější film, který by se mi líbil od začátku až do konce, bez výhrad. S žádným se zcela neztotožňuji.

Do žebříčku s vysokým hodnocením by se mohly dostat filmy, které mě významným způsobem ohromily, donutily přemýšlet, ale nemám potřebu si je pouštět opakovaně, navíc se obávám, že podruhé bych je nedokázala sledovat se zaujetím, spíše s odporem. K takovým filmů patří snad všechna oceňovaná díla od Juraje Jakubiska. Geniální autor světového formátu, ovšem nechtěla bych být múzou v jeho hlavě.

Film, který mě nadmíru zaujal svým uměleckým ztvárněním, rytmem a také hudbou je Amélie z Montmartru, z roku 2001, od francouzského režiséra Jean-Pierre Jeuneta. Drobné detaily, zdánlivě bezvýznamné podrobnosti, dávají filmu jako celku úžasný nádech. Tento film vás vtáhne do děje tak silně, že budete cítit všechny dojmy, jako byste stály hned vedle hlavní hrdinky. Vaší oblíbenou činností se po zhlédnutí tohoto snímku nepochybně stane rozbíjení krusty crème brûlée čajovou lžičkou a házení žabek do kanálu Sv. Martina.


Zdroj obrázků: film Amélie z Montmartru

Jsou filmy, které zahýbaly mými představami o skutečném světě a posunuly mé myšlení o stupínek výš. K takovým patří například americký snímek Matrix, z roku 1999, režírovaný bratry Wachovskými. Film popisuje svět v Matrixu, rozsáhlém počítačovém systému, na který jsou připojeni lidé žijící v něm svůj virtuální život. Tito lidé, jejichž mozek je napojen do Matrixu, si neuvědomují, že nežijí skutečný život a že je jim pouštěna do mozku virtuální realita. Jsou takto nevědomky využíváni stroji s umělou inteligencí, které převzaly dominanci na planetě. Když si odmyslím všechny akční scény, díky kterým si film pravděpodobně získal velkou oblibu u diváků, získávám obraz v podobě světa nad světem - realitou nad iluzí, zkrátka názornou pomůcku k pochopení sepsaných myšlenek starořeckých filosofů o původu světa, poslání člověka, lidské společnosti a vůbec. Velká úleva. Doporučuji.

Mezi filmy, které si s chutí občas pustím a nechám se unášet emocemi, patří romantické komedie z dílny Velké Británie / USA: Láska nebeská (2003) a Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994), samozřejmě pouze v originále. Nadčasové téma kořeněné úžasným britským humorem. Jak by řekla má kolegyně z práce: "Prostě se mi to líbí!"

K filmům, které se točí u nás doma neustále dokola, patří zajisté všechny filmové pohádky ze zlatého fondu české kinematografie. Za všechny mohu jmenovat již zmíněné: Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny, Byl jeden král, Princezna se zlatou hvězdou, Tři veteráni apod. Za těmito filmy stojí nejen vynikající režiséři, ale i výborní herci a hlavně čas, který prověřil to nejlepší, co ve zlatém českém fondu máme, na co můžeme být pyšní ještě po mnoho generací.
--
A jaké je vašich 5 nej filmů, zapojit do diskuze se můžete také na stránkách u Edith Holé zde.
 


Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 25. července 2012 v 0:38 | Reagovat

Princezna Lada se svojí něžnou tvářičkou a neposednýma rukama byla ta nejlepší princezna, která procházela mým dětstvím. Pouštěla jsem si ji na kazetách pořád, když mě táta naučil s přehrávačem kazet zacházet.

2 Lisi Lisi | Web | 25. července 2012 v 12:18 | Reagovat

Láska nebeská se mi moc líbí, v tom filmu je všechno nádherně nakombinované. Jinak Audrey Tatou je snad úžasná ve všem, její Amélii jsem neviděla, ale líbily se mi Příliš dlouhé zásnuby.

3 Čerf Čerf | Web | 25. července 2012 v 18:59 | Reagovat

Amélie rozhodně patřila i u mě do širšího výběru. Juraj Jakubisko mě umí ohromit (např.podle mého názoru trochu nedoceněnou Nejasnou zprávou o konci sveta), ale jeho filmy mi vždycky připadají jako rozbouřené moře - navíc s velkým přílivem a odlivem :-) Pěkný výběr!

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 25. července 2012 v 22:05 | Reagovat

Amélie mě očarovala stejně jako její protagonistka, kterou od té doby sjíždím ve všech filmech, kde hraje. Ale taky bych ji dala do širšího výběru. Každopádně Tvé zamyšlení nad filmem je výborné a originální. Zase jsem si povzdechla, že už tak málo píšeš, protože Tě ráda čtu.

5 Vendy Vendy | Web | 25. července 2012 v 22:22 | Reagovat

Amélii už jsem viděla několikrát v topce filmů, ale film samotný jsem zatím neviděla. Vážně si to budu muset pustit!
Láska nebeská - tenhle film považuji také za jeden z nejlepších. Správná dávka romantiky i humoru a dojemných chvil.
Pohádky máme moc pěkné, v porovnání s těmi světovými. Všechny zde jmenované a další nejmenované mám ráda a klidně se na ně podívám i dnes...
Pěkně rozepsáno, líbil se mi neobvyklý úvod. :-)

6 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 25. července 2012 v 23:28 | Reagovat

Amelie je skvělý film, už jsem to neviděla hodně dlouho, ale přesto si pamatuju tu atmosféru. Myslím, že svoje místo si určitě zaslouží.
Matrix je skvělá záležitost. A za zmínění Čtyři svatby a jeden pohřeb jsem moc ráda, už dlouho jsem to neviděla, ale film mám ráda - je to pravá anglická komedie.
Láska nebeská se mi popravdě nelíbila, koukaly jsme s babičkou a obě usnuly a to dokoukáme takřka všechno.

Pohádky všeobecně miluju a ty naše klasické si ráda pustím na každé Vánoce, jen škoda, že ty novější už nestojí za nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama