U kulatého stolu s Edith, autorkou knihy Cesta k mým matkám

22. srpna 2012 v 0:05 |  || besedy
Dnes mám tu čest přivítat v našem virtuálním mléčném baru U dvou známou blogerku, matku dvou synů a autorku knihy Cesta k mým matkám, Edith Holou.





Edith, jaká vůně nebo chuť se ti vybaví při slovu "máma".
Říká se, že máma - maminka je nejkrásnější slovo. Má v nás vyvolávat sladkou vůni, vzpomínky na svobodné a bezstarostné dětství. Představuji si, že pusa od malinové marmelády by mohla být částečkou té přesladké od maminky. Je mezi námi mnoho lidí, kterým tohle ale dopřáno nebylo. Patřím mezi ně. Celý život proto hledám tuto marmeládovou pusu. Jsem velice vděčná, že jsem matkou a slaďounkou pusu znám od svých malých synů. Doufám, že i přes to, co mi život přinesl, budou jednou mí kluci vzpomínat na mou náruč jako na voňavou a bezpečnou. Když mi nedávno syn řekl, že voním, nesmála jsem se štěstím, ale vyhrkly mi slzy. Ve zvířecí říši se mláďata s maminkou vzájemně omývají. Svá mláďátka jsem si také omyla, abychom nikdy nezapomněli, že patříme k sobě. Nikdy nezapomenu jejich vůni a doufám, že oni tu moji taky ne.

Většina z nás má domov spojený s jídlem. Jaké vzpomínky máš na vaření a pečení ve své velké adoptivně-pěstounské rodině, v níž jsi vyrůstala? Pokud se nepletu, bylo vás myslím 13 dětí? Jak se vaří ve velkorodině? Nedovedu si vůbec představit vařit den co den pro tolik lidí.
To já ano. Dodnes neumím vařit malé poprce. Vařím jako pro regiment, jak se u nás říkalo. Brambor vždycky oloupu víc, než zvládneme sníst. Prostě mě hrnec s pár bramborama připadá divný, tak tam ještě dvě tři přihodím a pak teprve jsem spokojená a mám pocit, že se najíme.
Naši to měli rozdělené. Máma vařila. Táta pekl a dělal knedlíky, když měly být k jídlu. Vůbec si ale nepamatuji, od kdy to takto měli rozdělené. Jestli od počátku nebo až když nás dětí už bylo více.

U vás pekl táta?
Jo, a výborně. Každý večer napekl na ráno koláč nebo buchty. Při snídani většinou všechno zmizelo, tak večer pekl něco dalšího. Stalo se to pro něj koníčkem. Pekl i cukroví na Vánoce. Klidně dvacet pět druhů. Sbíral i recepty od babiček. Dnes mě mrzí, že mě vaření a pečení nikdy v mládí nebavilo a že jsem se to od něj nenaučila. Mám od něj zapsané recepty jen na rychlý koláč, mřížkový koláč, perník a kakaovník. Tohle hobby jsem "nepodědila" ani neokoukala.

Museli jste mít na vaření nějaké megahrnce a megapekáče?
Nic zvláštního. Vařilo se v těch největších, co se dali koupit. Brambory škrabaly děti, pokrájely se na čtvrtky, aby se toho do hrnce vešlo co nejvíc. Na maso měla máma vedle sporáku ještě velikou pánev na elektřinu. Knedlíky se třaba dělaly čtyři a vařily se ve dvou hrncích.

Jak se nakupuje pro velkorodinu?
Po paletách. Jak do nonstop večerky:-) Měli jsme dvě lednice, velký chlaďák na chodbě na zeleninu a ovoce a navíc velký mrazák. Táta pěstoval zeleninu ve sklenících a na poli. Měli jsme několik ovocných stromů. Máma zase obstarávala slepice, kachny, husy a některé roky i krůty. Táta se staral o králíky. Počítala se každá koruna. Bez hospodářství bychom se zřejmě neuživili. Dávky nebyly tak vysoké, jak se traduje a jak si lidé myslí, že pěstouni se mají dobře. Máma byla s námi doma, takže plat nosil jen táta.
Horší bylo mytí nádobí. Jedno se odmylo a už se vršilo další od svačiny. Naši dlouho váhali s myčkou, i když se dávno už prodávala. Holky z druhé várky dětí si oddychly, když se konečně koupila. Pouštěla se u nás i čtyřikrát denně.

Když zavřeš oči, vzpomeneš si na něco zvláště dobrého, co máma vařila nebo táta pekl?
Tátovu bublaninu. Tou bych se utloukla. A jeho bramboráky neumí nikdo.
Od mámy jsem milovala uzené se šlehačkou zapečené s brambory. A polévky. Ty jsem si přidávala a ještě večer, když zbyla, tak jsem si ji dala jako druhou večeři. Vždycky když jsem přijela z intru, tak jsem měla v troubě hrnec se zbytkem polévky. Vzala jsem si k ní chleba a pochutnávala si. Ale někdy mi do ní kapaly slzy, protože i přes tento možná optimisticky vyznívající rozhovor, nebyla jsem doma šťastná a radši bych zůstávala na intru. Ale to vše je v mé knize a mnoho blogerů zná první půlku z blogu před téměř dvěma lety.

--

Kniha Cesta k mým matkám vychází dnes 22. srpna 2012. Vydává Nakladatelství Jota. Více se o autorce této knihy, Edith Holé, můžete dozvědět na jejím blogu http://edithhola.blog.cz nebo na oficiálních webových stránkách http://www.edithhola.cz.

 


Komentáře

1 Jaňula & Týnuše Jaňula & Týnuše | Web | 22. srpna 2012 v 0:28 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že to píšu zrovna k tomuto článku, ale na tvém blogu jsem nenašla reklamy..
Chtěla bych tě tedy tímto poprosit o hlas v naší 1. soutěži, je to pro nás důležité a za každý hlas jsme neskutečně vděčné a mile rády ti to jakkoliv oplatíme :) hlasovat můžeš tady -> http://s-hejvi.blog.cz/1208/miss-2012-pate-kolo <- Pokud tě tento komentář nějak obtěžuje, ignoruj ho a smaž..

2 Livien Livien | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 8:26 | Reagovat

Je to neskutečně zajímavé a kdyby Edith vyprávěla dál, vydržím to číst celý den. :) Knížku si rozhodně musím obstarat.

3 Janinka Janinka | Web | 22. srpna 2012 v 8:30 | Reagovat

Nebýt posledních tří vět, skoro by to vypadalo, že měla Edith krásné dětství. Na knihu se těším, jen nevím, kdy jí můžu v knihkupectvích očekávat u nás...

4 Livien Livien | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 12:31 | Reagovat

[3]: Taky netuším. :/ Asi si jí budu muset objednat po internetu, jinak to nevidím. Každopádně také mi nejprve připadalo, že to dětství muselo být moc hezké. No opravdu jsem na tu knih zvědavá.

5 punerank punerank | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 20:06 | Reagovat

Už jsem objednala tři knížky a doufám, že do křtu dorazí:)
Článek je takový pěkně mlsný, pominu-li jeho pozadí!

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 23. srpna 2012 v 22:05 | Reagovat

[5]: Punerank, děkuji!!! Já byla dnes v Luxoru a pořád ji nemají. Prý ještě není vyskladněná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama