Rozhovor s Blogerem roku 2011

4. září 2012 v 18:15 |  || besedy
Vzhledem k vyhlášené soutěži o titul "Blog roku 2012", která právě probíhá na portále Blog.cz a souvisejícím diskuzím o podobě vítěze, rozhodli jsme se požádat o rozhovor úřadujícího "Blogera roku 2011" zpravodajského portálu iDNES.cz Františka Matějku.



František Matějka přivítal na svém blogu (http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz) od jeho založení v roce 2009 již více než 6,5 miliónů čtenářů. Ve svých článcích se věnuje převážně společensko-politickým tématům. František je ženatý má tři syny a úžasnou tolerantní manželku Karolínu. Jeho koníčky jsou rodina, cestování, architektura, obranná střelba a také dobré jídlo.


Františku, o tobě by se dalo říct, že jsi blogerem z povolání, se svým blogem vstáváš i usínáš, kolik času denně věnuješ blogování a diskuzím se čtenáři?
Bloger z povolání? To by mě za to musel buď někdo platit, nebo by mě k psaní blogů musel někdo ´povolat´. A to by pro mě blogování úplně ztratilo smysl, protože by to znamenalo závislost a tu já z hloubi duše nesnáším. Jakákoli míra závislosti na komkoli a na čemkoli neznamená nic jiného, než menší míru vlastní svobody. Blog pro mě není nic jiného, než jeden z koníčků. V úvodu jsem mu dával času víc, jenže čím větší úspěch přicházel na straně jedné, tím větší žumpa to byla v diskusích pod blogem. Asi nejlíp tu situaci popsala v pětiletém hodnocení existence blogů na iDnes sama redakce mimo jiné slovy: "Matějka je čtenářsky velmi úspěšný, zároveň ale velmi kontroverzní autor - svoje publikum rozděluje na oddané ctitele a nekompromisní nepřátele." Takže v současné době jsem tak na hodině až dvou denně. Tak mě napadá… tohle ženě říkat nemusíš, jo? Ta to zná jen o té jedné hodině… (směje se)

Téměř od začátku patříš mezi VIP blogery zpravodajského portálu iDNES.cz. Jak vnímáš ocenění titul Bloger roku 2010 a 2011?
Kdyby o tom rozhodovala jenom redakce, nebo pár rádoby vyvolených v nějaké komisi, soutěže bych se ani nezúčastnil. Jenomže o tomhle rozhodli čtenáři, takže nezbývá než se asi smířit s tím, že těch podobně smýšlejících, ačkoli do diskuse nechodí, bude nakonec asi opravdu víc, než těch "nekompromisních nepřátel". Faktem je, že o dosažení současné čtenosti i hodnocení blogu jsem si v úvodu psaní ani netroufal přemýšlet. Vezmi si, že na iDnes je skoro 13.000 registrovaných blogerů a z toho polovina píše pravidelně. Takže vyhrát u čtenářů dvakrát za sebou ve třech letech blogování vnímám jako poděkování za to, co na blogu a s blogem dělám. Faktem ale taky je, že jako chlap s egem vyhrávám samozřejmě rád, takže až bude další kolo, nezapomeň dát vědět ostatním, jo? (a zase se směje)

Tvé články, ve kterých velmi kultivovaným a věrohodným způsobem kritizuješ nešvary české politické scény a problémy Evropské unie, patří dlouhodobě mezi velmi oblíbené s vysokým hodnocením. Nicméně máš také nepřátele, oponenty? Jak se na svém blogu vyrovnáváš s kritikou?
Je mi to jedno. Fakt. Dřív jsem měl potřebu argumentovat obsah článku v diskusi. Jenže já nesnáším omáčku a balast kolem jasných věcí. Moje názory jsou přímé, vycházejí z prožitého a z osobních zkušeností, a taky mám jasnou ideu o svobodě v životě člověka, která jde ruku v ruce s přímou a rozplizle nesdílenou osobní odpovědností. Mnohokrát jsem byl onálepkován jako málo proevropský, rasista, fašista, nácek, xenofob, šovinista, homofob, egocentrik bez emocí a empatie, no prostě všechny ty nálepky, co znáš, a co můžeš očekávat, že ti je někdo přilepí anonymně ve tmě zezadu na záda a rychle uteče pryč, protože vidíš svět tvrdší, než je. Protože věříš v přirozené právo a ne pitomé umělé zákony, popírající mnohdy téměř přírodní zákonitosti. Protože solidaritu, kterou ti povinně přikazují, chápeš jako dobrovolný vztah toho, kdo svobodně o své vůli dává, a toho, kdo s vděčností bere. A to se u mých kritiků zpravidla nenosí. Proto s oblibou říkám, že "článek je můj a diskuse vaše". Já v článku napíšu, co chci, a ani v nejmenším neřeším zpětnou vazbu z diskuse. Napíšu zkrátka bez keců okolo, jak to vidím já, cokoli, a to představím ostatním. Co si o tom kdo myslí, to je mi fakt úplně jedno. Ber, nebo nech být.

Ke svým čtenářům jsi vždy velmi otevřený. Na svých stránkách zveřejňuješ informace a názory, které by se většina lidí bála vyslovit nahlas i pod peřinou. Nemáš někdy strach, že tvé kritické články mohou ovlivnit budoucnost celé vaší rodiny? Potýkal ses někdy s reálným útokem ze strany nespokojených čtenářů, případně intervenci vyšší moci?
Jasně, že jo. Když jsem například psal sérii článků o dotacích, tunelu v podobě tzv. podpoře obnovitelných zdrojů, nebo biopříměsích do pohonných hmot, a v tomto kontextu o Babišovi, který za tím vším stojí v pozadí a vydělává vlastně na zákonem garantovaných příjmech z daní lidí v kombinaci s jeho faktickým monopolem Agrofertu, přistála mi v obálce nevystřelená patrona ve schránce. Několikrát jsem byl účastníkem správních řízení za moje přečiny. Asi "nejslavnější" byl můj veřejný odpor proti sčítání lidu, kterého jsem se nezúčastnil. Dostal jsem mediální nálepku "buřič" a k tomu pokutu 4.000,-. To byla cena za moji svobodu. Jenže na to všechno, když nejsi z cukru, si zvykneš. Když chceš změnu ve vlastním státě pro sebe a svoje děti jednou, až tu třeba už nebudeš, musíš tomu něco obětovat. Reálný útok zatím nepřišel. A kdyby přišel? Řídím se starým americkým příslovím, že je lepší být souzen dvanácti, než nesen šesti.

Kromě blogování máš ještě celou řadu dalších aktivit. Jednou z nich je projekt pro podporu výstavby kulturně-historického areálu Slovanské Hradiště Šárka (http://www.hradistesarka.cz), realizovaného BEZ dotací a podpor z veřejných prostředků. Jak bys stručně charakterizoval hlavní myšlenku tohoto projektu? Domníváš se, že je v naší zemi dostatek "patriotů", lidí hrdých na svůj původ, národ, ze kterého vychází, na své kořeny, historii, kulturu nebo je trend spíše opačný a česká národnost pro většinu lidí nic neznamená a své kořeny hledají spíše v širší Evropě nebo vůbec.
Asi nejlepší charakteristika je obsažena ve slovech T. G. Masaryka: "Jest povinností každého myslícího člověka, aby činně pomáhal na regeneraci svého národa, každý učiní nejlépe, působí-li nejprve energicky na sebe, na svou rodinu, na své děti. Jest národní povinností každého jednotlivce potlačovat degeneraci lidstvo ohrožující, to vyžaduje dnešní pravý patriotismus nutně." A jestli je v naší zemi dost takových patriotů? Je to jednoduchý. Pokud nebudou, já o žádné dotace žádat nebudu. Styděl bych se. Buď tu patrioti jsou, nebo ne. Buď bez dotací, nebo vůbec.

Během své profesní kariéry jsi byl předsedou představenstva společnosti Wellmann kuchyně a.s., která se zabývala realizací zakázkových kuchyní v italském a německém stylu. Měla tato profese něco společného s tvým vřelým vztahem ke kulinářskému umění? Jsi pouze gurmán, labužník nebo také rád vaříš?
Prodej kuchyní byl jen byznys. Jakmile začneš plést do byznysu něco osobního, je to podle mě nejlepší cesta k neúspěchu. Z toho vyplývá, že spojitost tu nebyla. Milovníkem jídla jsem se stal až v době, kdy už jsem s kuchyněmi neměl nic společného. A když jsme se dostali až k jídlu, tak pravdou je, že nevařím rád. Přirozenou součástí vaření je totiž taky úklid po sobě a mytí nádobí. A za to opravdu rád zaplatím někomu úplně jinému. Takže jím fakt moc rád, ale vařím, jen když musím. (a zase se směje)

--

Během rozhovoru s Františkem Matějkou jsme se dozvěděli, že se svou ženou spustili další nový projekt. Stejně jako drtivá většina lidí mají občas problém s tím, že si chtějí dát na cestách s dětmi někde něco dobrého a narazí opakovaně na podniky, kde to smrdí kouřem. Jindy zase mají problém najít podnik, kde se kouřit smí. To když si chtějí sednout s přáteli a pokecat. A protože ani jeden z nich nemá rád zákazy a příkazy jak mají lidé žít, zásahy státu do soukromého podnikání odsuzují, udělali to zase po svém. Zkuste se podívat na www.kdesekouri.cz, třeba to bude i pro vás a vaše mobilní telefony.
 


Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 5. září 2012 v 16:23 | Reagovat

Stránky o tom, kde se kouří, jsou skvělé, až na to, že můj telefon by to nepobral :D.

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 5. září 2012 v 21:31 | Reagovat

No, dvě hodiny denně je dost. Zprávy a pak napsat článek. Blogování je styl života:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama