|| besedy

Komiks: Novým prezidentem se stává...

26. ledna 2013 v 14:27
Komiks: Dámy a pánové, novým prezidentem republiky se stává ...


(Článek je přiřazen k tématu týdne "Změny")

PF 2013

21. prosince 2012 v 15:29
Veselé Vánoce

a šťastný konec světa!

Vám přeje

Tým mléčného baru U dvou


Komiks: Je mi to jedno!

29. září 2012 v 18:37

Stalo se v jedné malé zemi uprostřed Evropy....

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Je mi to jedno!")

Foto: Věřím na víly

23. září 2012 v 19:57
Já věřím na víly, já stále umím snít...

Jak chutná Itálie?

21. září 2012 v 15:40
Jak chutná pravá italská pizza, italská zmrzlina, tiramisu? Vydali jsme se na italskou riviéru odhalit tajemství těchto chutí. Jak jsme předpokládali, kulinářské speciality chutnají v místních restauracích úplně jinak než u nás. Čím to, že rajčatová omáčka je zde rajčatovější, sýr sýrovější, šunka šunkovatější, smetana smetanovější? Bez legrace, i v obyčejném supermarketu naleznete cenově dostupné kvalitní suroviny, které se s těmi našimi nedají srovnat.




Itálii a italskou kuchyni jsme si zamilovali. Zjistili jsme, že na internetu je několik kuchařských videokanálů v italštině, podle kterých lze připravit italské dobroty správným postupem a z původních surovin, než jak uvádí některé naše internetové rádoby oficiální "kuchařské" zdroje. Receptů na "pravá" italská jídla je na českém internetu spousta, ale kdo jednou ochutnal, musí vědět, že tajemství italské chuti je v kvalitních surovinách. Je smutné, že v Čechách jsme si tak nějak zvykli na umělé náhražky, že dát trojnásobnou cenu za rajčatový protlak z rajčat se nám zdá normální. Co je v Itálii běžným standardem, je u nás exklusive kvalita.

A co vy, jaké kuchyni dáváte přednost? Zkoušeli jste doma připravit nějaký italský recept? Navštívili jste někdy pravou italskou restauraci? Kolik si myslíte, že je v kečupu rajčat?

Komiks - I do believe in fairies! I do! I do!

18. září 2012 v 15:06

Pro slabozraké:
Další bizardní vtípek z naší kuchyně. Na obrázku je sporák se dvěma hořáky, které svítí modrým plamenem. Sporák, který zažehnutím plamene ožil, volá patetickou větu ze známého literárního díla o Petru Panovi: "I do believe in fairies! I do! I do!". Tato věta, která v pohádce dokázala probudit k životu malou mrtvou vílu, může mít v anglickém jazyce více významů, proto také i tento komiks je opět mnohoznačný.

Věříte na víly? Věříte v zemi Nezemi? Věříte v něco mimořádného? Věříte v sami sebe?

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!")

E-kniha: Zvířata světa, která můžete potkat v ZOO

17. září 2012 v 19:48
Zapojili jsme se do projektu na stránkách www.predskolaci.cz, v rámci kterého vzniká zajímavá e-kniha "Zvířata světa, která můžete potkat v ZOO". Kniha obsahuje říkanky, pohybové hry, návody na tvoření s dětmi a pracovní listy s motivy zvířátek, řazených podle abecedy.

Žirafy z palačinek

Potřebujeme: 1-2 vejce, špetku soli, 4dkg cukru nebo 1-2 sáčky vanilkového cukru, 20dkg hladké nebo polohrubé mouky, ½ l mléka, olej na vymaštění pánve

Příprava těsta: Celá vejce rozšleháme ruční metlou s cukrem, solí a lžící mléka do pěny. Přisypeme část mouky a přilijeme část mléka a šleháme dál. Nikdy nedáváme hned všechnu tekutinu, aby se nevytvořily žmolky. Od hustšího těsta postupujeme za stálého míchání k řidšímu přiléváním mléka. Těsto necháme chvíli odpočinout.

Postup: Pánev si předem rozehřejeme, pak ji dobře peroutkou vymastíme, nalijeme na ni malou sběračkou těsto, které otáčivým pohybem pánví rozlijeme po celém jejím povrchu. Po upečení po jedné straně palačinku od pánve uvolníme lopatkou a obrátíme. Upečeme po druhé straně a hotové palačinky naskládáme na sebe.

Tvar žirafky vykrajujeme kulatým nožem podle předem nakreslené šablony nebo příslušným vykrajovátkem. Vykrajovátko umístíme tak, aby barevné skvrny na palačince ladily s kůží žirafky.

Komiks - Jsem šíleně dospělá!

7. září 2012 v 11:06
Pro slabozraké:
Na obrázku je pečené kuře, přes které je černá šerpa s nápisem: "Jsem šíleně dospělá!"

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Jsem šíleně dospělý/á!")

Rozhovor s Blogerem roku 2011

4. září 2012 v 18:15
Vzhledem k vyhlášené soutěži o titul "Blog roku 2012", která právě probíhá na portále Blog.cz a souvisejícím diskuzím o podobě vítěze, rozhodli jsme se požádat o rozhovor úřadujícího "Blogera roku 2011" zpravodajského portálu iDNES.cz Františka Matějku.

Komiks - Naše máma by se pro nás rozkrájela!

23. srpna 2012 v 20:22


Pro slabozraké:
"Naše MÁMA by se pro nás ROZKRÁJELA!"
(volají nakrájená kolečka mrkvičky na prkénku)

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Máma")

U kulatého stolu s Edith, autorkou knihy Cesta k mým matkám

22. srpna 2012 v 0:05
Dnes mám tu čest přivítat v našem virtuálním mléčném baru U dvou známou blogerku, matku dvou synů a autorku knihy Cesta k mým matkám, Edith Holou.

100 let výročí narození Julie Childové

15. srpna 2012 v 8:22
Některým z vás jistě neuniklo, že dnes slavíme 100 let výročí narození významné americké šéfkuchařky Julie Childové.

Krédo této slavné kuchařky: "We should enjoy food and have fun. It is one of the simplest and nicest pleasures in life.", je také hlavním mottem našeho mléčného baru :-)

Kdo byla Julie Childová?
Julia Child (rozená McWilliams; 15. srpna 1912 - 13. srpna 2004) byla americká šéfkuchařka a spisovatelka. Proslavila se knižním debutem, kuchařkou "Mastering the Art of French Cooking" a především televizními programy, ve kterých se snažila přiblížit americkým hospodyňkám francouzskou kuchyni. Její dílo se těší dodnes velké oblibě. Julia Child získala za svůj život řadu významných ocenění, přestože její recepty často čelily kritice ze strany odborníků na "zdravou" výživu. Ovšem, není Američana, který by neznal jméno Julia Child. V každé domácnosti totiž patří její kuchařka k rodinnému stříbru.

Moderní vlnu posedlosti kuchařskou knihou "Mastering the Art of French Cooking" od této autorky odstartoval americký film z roku 2009 Julie & Julia, v hlavní roli s Meryl Streepovou.
Film natočený podle skutečných událostí zobrazuje život Julie Child na začátku její kariéry v 50. letech minulého století v kontrastu se životem americké úřednice ze současnosti, která chce během jednoho roku uvařit všech 524 receptů z kuchařské knihy Julie Child a své úspěchy či neúspěchy zveřejňuje na svém blogu.


Celosvětová blogománie a posedlost debutem Julie Child se nevyhnula ani českému internetu, na kterém je takových blogů několik, za všechny můžeme odkázat na:
http://juliachild.blog.cz
http://juliachild.bloger.cz
http://alenkyfood.blog.cz/1107/clafoutis-z-broskvi-od-julia-child

Co vy a Julie Child? Znáte ji? Viděli jste nějaký její TV pořad nebo četli zajímavou recenzi? Máte doma její knihu?

3 věci, které bys měla udělat, než ti bude 30

11. srpna 2012 v 11:48
1. Vyrazit s kamarádkami do restaurace a místo tradičního nízkokalorického salátu a neperlivé vody si objednat předkrm, hlavní jídlo, dezert a nápoj, té největší kvality a vytříbené chuti. Gurmánský zážitek bez ohledu na kalorie a cenu povzbudí tvé smysly a chuť do života.

2. Přestat se schovávat pod ručníkem, odhodit stud! Vzít si na sebe oblíbené plavky a vyrazit sebejistě k vodě. Nemusíš se stydět za nějaké to kilo navíc, které patří k věku a svévolně si ničit sebevědomí.

3. Pořídit si děti a vykašlat se na vykonstruované feministické bláboly. Děti posunou tvůj ŽIVOT do další dimenze. Zůstat na nižším levelu je z krátkodobého hlediska pohodlné, ale v celkové hře získáváš minimálně jeden koloběh života navíc s úplně odlišným úhlem pohledu :-)

Které další věci byste doporučili v životě změnit před třicítkou?

Mých 5 nej filmů

24. července 2012 v 23:32
Výběr pětice nej filmů se zamyšlením PROČ, záležitost na pět minut, mi zabrala téměř dva dny. Dilema s výběrem nejlepší TOP 5 podívané mi pomohla rozseknout až má kolegyně z práce, když nad tvarohovými knedlíky s borůvkovo-jahodovým žahourem pronesla strohou odpověď: "Mým nejoblíbenějším filmem jsou Tři oříšky pro Popelku. Proč? Protože se mi prostě líbí!"

A je to. Výběr pouhých pěti filmů ze všech publikovaných děl nemůže být o hodnocení kvality či umělecké hodnoty, ale čistě o subjektivních pocitech, emocích, vzpomínkách, které zvolený film probouzí.

--

Co se vlastně skrývá pod vynálezem zvaným FILM? Sled stylizovaných obrazů doprovázených hudbou, jejichž prostřednictvím se nás autor snaží vtáhnout do svých představ, ať už snových nebo duševních, s cílem vnutit nám své iluzorní vjemy, myšlenky nebo dohnat nás k hlubšímu zamyšlení nad prezentovanou problematikou? Filmaři mají oproti jiným umělcům výhodu téměř skutečného podobenství příběhu na plátně s realitou. Divák se tak může ztotožnit s dějem natolik, že prožívá opravdové intenzivní psychologické procesy, subjektivní libosti, nelibosti, provázené fyziologickými změnami. Emoce, které prožívá: radost, hněv, strach, smutek, znechucení, očekávání, překvapení, důvěra, mohou vést k silnému zaujetí a ovlivnit tak postoj k zobrazované události. Film, jakožto nejvýznamnější kulturně-společenský fenomén může být zábavnou továrnou na sny, ale i nebezpečnou zbraní.

Které filmy zahýbaly mými emocemi? Jak dalece jsem se nechala ovlivnit?

Vybrat No 1 ze všech filmových děl se mi nepodařilo. Nemám žádný nej-nej-nejoblíbenější film, který by se mi líbil od začátku až do konce, bez výhrad. S žádným se zcela neztotožňuji.

Do žebříčku s vysokým hodnocením by se mohly dostat filmy, které mě významným způsobem ohromily, donutily přemýšlet, ale nemám potřebu si je pouštět opakovaně, navíc se obávám, že podruhé bych je nedokázala sledovat se zaujetím, spíše s odporem. K takovým filmů patří snad všechna oceňovaná díla od Juraje Jakubiska. Geniální autor světového formátu, ovšem nechtěla bych být múzou v jeho hlavě.

Film, který mě nadmíru zaujal svým uměleckým ztvárněním, rytmem a také hudbou je Amélie z Montmartru, z roku 2001, od francouzského režiséra Jean-Pierre Jeuneta. Drobné detaily, zdánlivě bezvýznamné podrobnosti, dávají filmu jako celku úžasný nádech. Tento film vás vtáhne do děje tak silně, že budete cítit všechny dojmy, jako byste stály hned vedle hlavní hrdinky. Vaší oblíbenou činností se po zhlédnutí tohoto snímku nepochybně stane rozbíjení krusty crème brûlée čajovou lžičkou a házení žabek do kanálu Sv. Martina.


Zdroj obrázků: film Amélie z Montmartru

Jsou filmy, které zahýbaly mými představami o skutečném světě a posunuly mé myšlení o stupínek výš. K takovým patří například americký snímek Matrix, z roku 1999, režírovaný bratry Wachovskými. Film popisuje svět v Matrixu, rozsáhlém počítačovém systému, na který jsou připojeni lidé žijící v něm svůj virtuální život. Tito lidé, jejichž mozek je napojen do Matrixu, si neuvědomují, že nežijí skutečný život a že je jim pouštěna do mozku virtuální realita. Jsou takto nevědomky využíváni stroji s umělou inteligencí, které převzaly dominanci na planetě. Když si odmyslím všechny akční scény, díky kterým si film pravděpodobně získal velkou oblibu u diváků, získávám obraz v podobě světa nad světem - realitou nad iluzí, zkrátka názornou pomůcku k pochopení sepsaných myšlenek starořeckých filosofů o původu světa, poslání člověka, lidské společnosti a vůbec. Velká úleva. Doporučuji.

Mezi filmy, které si s chutí občas pustím a nechám se unášet emocemi, patří romantické komedie z dílny Velké Británie / USA: Láska nebeská (2003) a Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994), samozřejmě pouze v originále. Nadčasové téma kořeněné úžasným britským humorem. Jak by řekla má kolegyně z práce: "Prostě se mi to líbí!"

K filmům, které se točí u nás doma neustále dokola, patří zajisté všechny filmové pohádky ze zlatého fondu české kinematografie. Za všechny mohu jmenovat již zmíněné: Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny, Byl jeden král, Princezna se zlatou hvězdou, Tři veteráni apod. Za těmito filmy stojí nejen vynikající režiséři, ale i výborní herci a hlavně čas, který prověřil to nejlepší, co ve zlatém českém fondu máme, na co můžeme být pyšní ještě po mnoho generací.
--
A jaké je vašich 5 nej filmů, zapojit do diskuze se můžete také na stránkách u Edith Holé zde.

Od chlebíčku na stojáka ke kulatému stolu

2. července 2012 v 14:55
V mléčném baru, ve kterém si každý hledí jen svého talíře a nekonverzuje s ostatními hosty, by byla opravdu šedá nuda, proto vás zveme ke kulatému stolku k diskuzi.

A o čem by mohla být dnešní beseda? Myslím, že aktuálním tématem začátku prázdnin bývá vždy počasí. Zatímco v červnu lámou teploty rekordy a my se musíme potit v lavicích, s posledním zvoněním začne pršet. Začátek července je dlouhodobě srážkově velmi nadprůměrný. Prudké bouřky, přeháňky s přívalovými dešti, oblačno nebo dokonce trvalý déšť, to jsou vyhlídky na první prázdninové dny. Co s tím uděláme? Posuneme prázdniny už na červen a o jeden měsíc je prodloužíme? Jak by se vám líbily prázdniny, které by trvaly celé 3 měsíce?

Nebo jsou pro vás stávající dva měsíce dostatečné a v závěru již nemáte nápady, jak trávit volný čas. Co o prázdninách nejraději děláte? V kolik vstáváte? Věnujete se více svým koníčkům nebo se naopak nudíte. Nechybí vám škola a kamarádi? Kam jste se během prázdnin podívali nejdál? Poznáváte během prázdnin nové kraje a zažíváte nová přátelství? Cestujete rádi? Cestujete se svým počítačem? Blogujete o prázdninách? Fotíte? Zkusili jste si někdy vést prázdninový deníček?

Na vaše odpovědi se těšíme v komentářích pod článkem.


PS: Jak se velké letní prázdniny líbí vašim čtyřnohým miláčkům?
 
 

Reklama